Azeroth 2008: Jak to všechno vlastně bylo...

20. prosince 2008 v 2:25 | Samotář |  LARP
Nečekejte recenzi či rekapitulaci akce. Nečekejte hodnocení situací a bitev... jediné co můžete čekat, je ...Kaboom...

***

Den příjezdu

Inu jak jen popsat cestu na letošní Azeroth. Ano mohl bych použít slovo tradiční, nebo klasická, ale pak by vám bylo hned jasné že jsme se ztratili. Až do Lípy bylo vše v pohodě, občas jsme sice museli hledat zastávky, ale žádné vážnější komplikace nenastávali. Ovšem asi tak tři minuty po vjezdu do Lípy (dobra napíšu to na férovku, jeli jsme já a Wendys) se v našich myslích vynořila otázka jak vlastně poznáme Hlavní nádraží. Nakonec jsem přesvědčil Wendyse, že všechny autobusy končí dříve nebo později na autobusovém nádraží. My měli tu smůlu, že ten kterým jsem jeli měl konečnou zastávku několik kilometrů za Lípou a zpátky se vracel až za notnou chvíli.
Zdrceni nepřízní osudu jsme se vydali směrem Česká lípa. Asi po patnácti minutkách lehké chůze začalo pršet. Naštěstí jsme byli tak unaveni, že nám to nevadilo. Na první zastávce jsme sedli do prvního autobusu a doufal,i že tento snad pojede kýženým směrem. Ano, tentokrát bylo štěstí na naší straně protože nejen, že autobus jel správným směrem, ale seděla v něm domorodkyně jedoucí na stejné místo jako my. Na autobusovém nádraží jsme přesedli na spoj směr Sosnová. Zde už jsme vystoupili správně a vydali se k táboru. Udělali jsem sotva pět kroků a před námi zastavilo auto z nějž se vykulil LitleMac. Zbytek cesty k táboru jsme se tedy svezli autem.
Po výstupu z auta jsem zkouknul mobilní telefon(v té době jsem ho ještě trochu používal) a zjistil, že Krušnohorci přijedou trochu později. Nečekaná informace. Lehce jsem se rozhlédl po tábořišti hledajíc známé tváře a první koho jsem spatřil byl Viper. Trochu jsme se přivítali a já vysondoval první informace o organizaci a místě ke stanování. Nakonec jsme ukořistili místo mezi Trpaslíky (uhlíky a tabák) a Gnómo-Nemrtvými (do té chvíle žádné viditelné výhody).. Wendysův stan byl opravdu hodně odlehčený, v některých částech až trochu moc, a tak se začalo právě s jeho. Po ,,zakempení" a vybalení jsme se zaregistrovali a pročetli si znovu pravidla. Do příjezdu Krušnohorců jsme začali navazovat první kontakty, což znamenalo, že jsem se příjemně navečeřel a popil trochu místního pití.
Když přijeli Krušnohorci začala pořádná zábava. Nakonec došlo ke vztyčený slavné Krušnohorské vlajky a urážení elfů. Co bylo dál nemohu říct, protože jako každý první večer akce i tento mne začala bolet hlava a já šel spát.

Den první

Ráno jsem vstal a porozhlédl se po tábořišti. Vše bylo relativně normální jen jedna věc mne trochu zmátla. Slavný krušnohorský prapor zmizel. Během hledání kdy se zapojila celá skupina jsem dostal SMS od svých dvou spolužaček (krušnohorsky-otrokyně) jenž se nabídly že Azeroth nafotí. Když se ptali jak nás najdou, nenapadlo mne nic jiného, než odepsat již tradiční odpověď kterou odepisují snad všichni larpaři na otázku ,,Jak vás poznám?" .
Za chvíli už jsem byl v kostýmu a mé milé kolegyně mi splétaly a barvily vlasy. Wendys si zvolil poněkud bizarnější účes než já a po asi půl hodině příprav z tábora Krušnohorců vyrazili dva brutální Krušnohorští Trpaslíci, dva ultra šílení Gnomové a dvě překrásné fotografky. Na nástupu vojsk jsem zjistil, že jako tradičně i letos bude akce perfektní jak kostýmově tak povahou hráčů. Po krátkém úvodu jsme se vydali do Ironfoge kde nám Gelbin oznámil hlavní úkol naší rasy. Nejednalo se o nic menšího, než o znovudobytí Gnomereganu. Chvíli jsem bojoval po buku svých bratří, ale poslouchá rozkazů nebylo pro mou postavu (RP nadevše).
Já (Inženýr - diplomat), Wendys (mág), Artex (Inženýr ozbrojeným téměř nekonečným množstvím munice) a Draugter (Inženýr - plamenometník) jsme se odtrhli od Gnomí armády a začali svůj boj proti všem těm kteří jsou proti nám. Nejprve jsme navázali kontakt s Gobliny, jenž se zdáli stejně šílení jako my. Následně jsme bojovali snad ve všech bitvách Azerothu. Jednou jsme mám pocit dokonce bojovali na straně hordy. Inu co vám mám povídat, kam vročila naše čtyřka tam vládl Gnomos (Gnom+chaos). Po mém geniálním vylepšení tamburíny(tamburína+nitroglycerin= tanec smrti) překrásné satyrky se vše rozjelo na maximum a do konce dne jsem si připadal jak trolobijce (oranžové vlasy nahoru, šílený výraz v obličeji a podivně lesknoucí se oči při pohledu na Tauréna jenž vás i v reálu převyšoval o dvě hlavy) na svém putování za nejepičtější smrtí. Asi nejvíce jsem si užil férovou bitvu před koncem dne.
Naše čtyřka bránila bandu aliančních krav (dreneiové) před
horďáckými krávami (tauréni). Ano situace by byla celkem férová, jenže na Straně hordy stáli i Dark Iron trpaslíci a reálný déšt. Co dodat, po návratu do tábora jsem se pokusil usušit a požádal jsem své společnice o rozčesání vlasů. Celých pět minut jsem byl statečný a pak jsem rozčesávání zarazil, protože barva a déšť dokázali vlasy spojit ve změt měděných drátů.
Mé společnice se vrátili domů a já s Wendysem jsem se vydali do města na večeři. Dobrá do města nás po domluvě odvezl Artex. Ve městě už na nás čekali Goblini jen nepatrně odlíčeni a převlečeni (nutno podotknout, že já jsem byl taktéž téměř stejně oblečen, jen jsem si vzal slavnostní plášť a suché triko). Vyrazili jsem najít lokál kde nás obslouží. Během toho včera pak vzniklo mnoho dohod a spojenectví mezi do Gobliny a Gnomy. Dvěmi národy vědců a šílenců.
Zpět do tábora jsem dorazil chvíli po deváté. Všichni byli u ohně v centru tábořiště a sušili vše včetně zbraní a zbrojí. Ten večer se trochu zpívalo, vyprávělo a pilo. Co vám mám povídat, vždyť to znáte, ne?




Den druhý a den Odjezdu

Probudil jsem se vedle Tauréna kterého jsem před časem potkal na Warhammeru. Podíval jsem na hodinky bylo půl páté. Asi trochu mrzlo, protože jsem necítil nohy a od úst mi šla pára. Přitulil jsem k taurovi, doufajíc že to trochu pomůže. Nepomohlo.
Promrzlí jsem o pár hodin později vstal, rychle se připravil a vyrazil na bitvu. Jak už to tak bývá, zbyla nás sotva polovina, protože špatné počasí odradilo méně tvrdé. I přes menší počet hráčů jsme se zase odtrhli od Gnomes a bojovali svůj boj. Od Goblinů jsme pak s Artexem získal vzducholoď a po našem gnómském upgradu s ní započali kobercové nálety nad územím obou frakcí. Nakonec jsem byli sestřeleni lesními troly a šli k zemi. Několik okamžiků na to nás vyhledal Alianční posel s prosbou (dobře, příkazem) o pomoc v rozhodující bitvě. Sice jsme nevěděli o co jde, ale na poslední bitvě jsem nesměli chybět. Čím blíže aliančním vojskům jsme byli tím více informací se k nám donášelo. Asi nejstrašnější zprávou bylo, že Ironforge padlo a plamená legie stále postupuje.
Celé alianční vojsko se pomalu formovalo tak, aby co byla každá jednotka co nejefektivnější. Bohužel Lidé, Dreneiové a Trpaslící nebyli schopní zformovat první linii a tak se znovu projevila udatnost (šílenost) Gnomů. Ano, gnómští inženýři (ve hře asi
metrové postavy) stanuli v první linii Aliančních vojsk. Horda vyrazila. První vlna nás doslova smetla. Ustoupili jsme a přeformovali se tak abychom se mohli lépe bránit. Nakonec padli i tyto formace a začala nefalšovaná bitva, tipu sekej do všeho co si myslíš že je proti tobě…





Aliance prohrála.
Portál je znovu otevřen. Co bude dál?




Ps: Děkuji oběma fotografkám, že přijely... více jejich fotografií naleznete zde


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fendr Nepochopený Fendr Nepochopený | Web | 19. února 2009 v 10:12 | Reagovat

Tahle akce se povedla. Až na menší problémy se stanem...a článek se taky povedl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama