Březen 2007

Pasáček a velká povodeň

17. března 2007 v 12:51 Děčín
Na Děčínském zámku žil rytíř Jakub. Rád lovil a hodoval…jednou v noci po vydatné hostině ho probudilo prudké zelené světlo které přicházelo z Orlího hnízda(dnešní zámeček na Pastýřském vrchu). Rytíř se tedy šel podívat z okna uviděl jak se z paty skály vnáší houf ovcí a za ním jde pasáček bílé haleně s dvěma pekelnými psy(obyčejní psi kterým rudě planou oči) po boku. Pasáček přitom nesl v ruce zeleně zářící hůl a u pasu se mu houpal podivný vak.
Když se stádo dostalo na vrchol skály začaly se ovce pást a psy s pásákem usedli. Pasáček natáhl nohy ze skály a ty dosáhly až k řece Labi. Když se pasáček pohodlně usadil začal hrát na flétnu kterou vytáhl z vaku jenž měl u pasu. Místo hudby se však ozvalo kvílení všech přírodních živlů.

Rytíři Jakubovi se ulevilo když přízrak zmizel. Znovu se však přízrak vrátil následnou noc a další noc zase. Takto se pasáček a stálo objevovali celý týden, jakoby chtěli něco říct. Před něčím varovat.

Po sedmy dnech(v den sv. Václava) začalo silně pršet a voda z rozbouřeného Labe zaplavila celé podhradí. Dlouho nikdo nevěděl jak se s touto katastrofou ,která spoustu lidí připravila o majetek nebo o život, vypořádat. Řešení přinesla až jedna žena jenž si upomněla, že na zámku je jeden svěcený obraz. I vhodily tento obraz do Labe.
Přesně ve chvíli kdy se obraz dotkl hladiny, bouře ustala a z orlího hnízda zazářilo zelené světlo a Děčínem začala znít pasáčkova píseň ,ale teď už zněla jako píseň hraná na flétnu a ne jako kvílení pohrom.
Na místě kde pak našli obraz nechali lidé postavit kostel sv. Václava který na tomto místě stojí do dnešních dní.

K tomuto příběhu se váže ještě jedna legenda, ale ta není ověřená a je dost podivná. Od té chvíle kdy skončila velká povodeň sedává pasáček na vrcholku orlího hnízda a hlídá poklady pod zemí. K pokladům se lze dostat pouze na štědrý den, ale pozor nesmí vás překvapit zvony.

pověst I.: Lovec

8. března 2007 v 21:04 Děčín
I žil byl v Libouchci Divoký lovec, jenž pravděpodobně ovládal nadpřirozené schopnosti.Jeho teritorium bylo v místech skalního města v Tisé ,ale lovil i na okolních lesnatých stráních. Zejména byl vídán v okolí Manzerovy stezky, nejčastěji ovšem za jasných měsíčních nocí, kdy ho doprovázel veliký černý pes. Ulovenou zvěř si lovec připravoval v jedné ze skalních slují, která mu sloužila zároveň jako příbytek na noc
Jednoho večera šla tři děvčata z Llibouchce kolem revíru našeho lovce a slyšela z lesa štěkání psa. Děvčata byla v rozverné náladě a tak začal pokřikovat směrem k lesu, že mají také ráda zvěřinu. A ať jim lovec přinese na ochutnání něco ze své kořisti. Čím víc děvčata povykovala tím víc sílil i psí štěkot a tak děvčata utekla domů.
Doma si děvčata vyprávěla s babičkou o svém dnu a když se zmínila o lovci, tak jim začala babička vyprávět historky(povětšinou pravdivé) o tom, že kdokoli se byť jen trochu lovci posmívá krutě za to zaplatil. Když byla babička v nejlepším ozval se před domem psí štěkot. A po chvíli se i v předsíni ozvaly těžké okované boty dopadající na kámen. V děvčatech by se v tu chvíli krve nedořezal. Kroky se blížily ke dveřím a za chvíli se již ve vrátnici objevil spoře oděný muž s vousy po pás. Děvčata zkoprněla (a babičku asi trefil infarkt.)
Lovec hodil do středu světnice flák zvěřiny a vyzval dívky, aby si vzaly podíl z jeho kořisti. Přitom dívky varoval aby se již nikdy nebavila na jeho účet, protože jeho pes má ostré zuby. Po těchto slovech odešel zpět do lesa. Kde se objevuje do dnešních dnů.